Jak Evropa poznávala Čajovník čínský

herbarI přestože historie čaje v Evropě není zdaleka tak dlouhá jako na východě, patří Evropa ke světadílu, který sehrál v historii čajovníku nemalou roli. Nejenže Evropané dali rostlině botanické jméno, ale následně také podpořili pěstování čaje ve východních koloniích. Díky této zásluze si v současnosti můžeme dopřát výborné čaje pocházející z Indie, především pak z indického Darjeelingu.

Níže se budeme zabývat nejen stručnou historii pití čaje v Evropě, ale také vám povíme, odkud se vzalo latinské jméno Camellia sinensis. Pro lepší představu této historie doporučujeme podívat se na časovou osu, kterou jsme pro vás na konci článku připravili. Je ale nezbytné si uvědomit, že kdysi neexistovaly mobilní telefony a internet. Informace se předávaly na různých setkáních nebo se využívalo služeb tehdejší pošty. Botanici, kteří se zasloužili nejen o pojmenování rostliny čajovníku, ale také o její botanický popis, měli několik svých studentů, kteří byli cíleně vysíláni na různé cesty do světa, aby mistrům botanikům dováželi vzorky rostlin včetně popisu jejich přirozených stanovišť. Můžeme se proto domnívat, že mnoho klíčových událostí mohou různé knihy zabývající se touto tematikou popisovat rozdílně, než jak jsou zanesené do dochovaných záznamů, ze kterých jsme čerpali my.

tea-boxPrvní zmínky o čaji

O čaji se začíná v Evropě poprvé mluvit roku 1546, kdy se jeden portugalský obchodník při popisu svých dojmů a zážitků z Japonska zmiňuje mimo jiné i o pochutnávání si na „horké vodě“. Luis Frois, který byl jezuitským spisovatelem, uvedl roku 1565 v dopisu z Kjóta stejnou informaci. Zvěsti o tom, že Japonci pijí horkou vodu, se v Evropě držely po dlouhá léta. Další a již přesnější popis pití čaje pochází také z roku 1565 od Luise de Almeidy. V popisu zmiňuje „jistou bylinu zvanou „ča“, která chutná každému, kdo si na její chuť zvykne“. Prvními Evropany, kteří údajně pili čaj, byli Portugalci (rok 1580). K prvním doloženým záznamům o obchodování s čajem patří ty z počátku 17. století, konkrétně z roku 1606. S čajem v té době obchodovala výhradně holandská Východoindická společnost, tehdy nejbohatší společnost na světě. Ta si držela obchod s čajem až do roku 1670. Po ní převzala obchod s čajem britská Východoindická společnost. Stalo se tak roku 1686. Krátce na to získala tato společnost nad obchodem s čajem monopol, který trval do roku 1834. V Čechách dle nepodložených pramenů prodával čaj jako první Jan Alois Svatojánský (18. století) a to v krabičkách pokrytých atlasem v Praze v domě U Zlatého okouna. Mezi první podložené zmínky o čaji na našem území můžeme považovat dílo z roku 1864 – „Všeobecný rostlinopis čili popsání rostlin ve všelikém ohledu i škodlivých“ od botanika a biologa Jana Svatopluka Presla.

Pojmenování rostliny, ze které pochází čaj

Možná jste již mnohokrát v souvislosti s rostlinou Camellia sinensis zaslechli jméno Carl Linné. Jedná se o velmi známého botanika, který nejenže ve své knize Species Plantarum položil základy nomenklatury rostlin, ale také patří mezi několik významných botaniků tehdejší doby, kteří stáli za pojmenováním Čajovníku čínského (Camellia sinensis).

Camellia japonica-IMG 2051

Camellia japonica L.

Údajně první vzorky předpokládaného čajovníku dovezl roku 1702 do Anglie James Petiver a rostlině přiřadil jméno Thea Chinensis. Angličané se v té době mylně domnívali, že se jedná o rostlinu, ze které se vyrábí čaj. Rostlina však byla později přejmenována na Camellia japonica a botanicky zařazena Carlem Linném mezi okrasný keř, který rozhodně nemohl sloužit k výrobě čaje. Roku 1712 podrobně popisuje Engelbert Kaempfer ve svém díle Amoenitates Exoticae kultivaci čajovníku v Japonsku. Ve svém díle čajovník pojmenoval Thea. Roku 1737 vzniká dílo, napsané Carlem Linném, Genera Plantarum (Rostlinné druhy) ve kterém pojmenovává rod Camellia. O šestnáct let později vydává Linné svojí druhou knihu Species Plantarum (Rostlinné druhy), ve které mimo jiné proběhlo přejmenování rostliny dovezené výše zmíněným Jamesem Petiverem a čajovník, ze kterého se vyrábí čaj, zde zařadil do rodu Thea sinensis.

pozn. Název Thea pochází od Engelberta Kaempfera, který jej prvně použil ve své knize.

georg_joseph_kamel

Georg Joseph Kamel – Jiří Kamel (21. dubna 1661 Brno, České království – 2. května 1706 Manila, Filipíny)

Proč jméno Camellia?

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale rostlina nese název po českém rodákovi a známém botanikovi Jiřím Kamelovi. Kamel působil v 17. století pod jménem Georg Josef Kamel na ostrově Luzon (Filipíny) jako misijní jezuitský lékárník. Během svých 17 let působení na ostrově napsal dílo „Přehled rostlin a ostatních keřů rostoucích na Luzonu, hlavním ostrově Filipín“. Kamel na svých cestách objevil mnoho nových druhů rostlin a tak polatinštil své jméno na Camellus. Tento název poté používal při pojmenování svých objevených rostlin. A protože byl Kamel v úzkém kontaktu s přírodovědcem Johnem Rayem (napsal v roce 1704 knihu Historia Plantarum), dostalo se jeho polatinštěné jméno i do této knihy k jeho objevům. Linné dále jméno upravil na Camellia, chtěl tím vzdát poctu Jiřímu Kamelovi za jeho přínos světové botanice (druhové jméno rostliny sinensis znamená „patřící Číně“).

cajova-zahrada_2

čajová zahrada

Linného omyl

Možná jste si již někdy všimli, že rostlina Camellia sinensis má platné synonymum Thea sinensis. Mnoho lidí je toho názoru, že za tímto omylem stojí přímo právě Carl Linné, který rostlinu nejen botanicky zařadil, ale také pojmenoval. Faktem ovšem je, že Linné pouze „sepsal“ myšlenku svého společníka Johna Hilla, který se mylně domníval, že existují dvě rostliny, ze kterých se vyrábí čaj a to čaj černý a čaj zelený. Linné tedy jednal pouze na základě tvrzení Johna Hilla a do rodu Thea sinensis zařadil dva základní druhy čajovníku Thea sinensis varieta bohea (z něj údajně pocházel čaj černý) a Thea sinensis varieta viridis (z něj údajně pocházel čaj zelený). Tento omyl lze ovšem oběma vynikajícím botanikům prominout. Ani John Hill a ani Carl Linné zpočátku nikdy čajovník neviděli, popisy a botanické zařazení byly založeny pouze na základě sušených čajových lístků. Čína své „tajemství“ poměrně dlouhou dobu střežila a k čajovníku se tak lidé ze západního světa nebyli schopni dostat. Nejen tedy vzdálenost, ale i tato skutečnost velmi komplikovala snahu zjistit pravá fakta. Důležitá je také skutečnost, že Linné poměrně často jednal na základě myšlenek Johna Hilla a dalších v té době věhlasných botaniků. Mnohdy se k jejich myšlence přiklonil a mnohdy také jejich myšlenku nerespektoval.

Linného omyl vyvrácen

Omyl Linného byl vyvrácen až o mnoho let později. Roku 1842 vycestoval anglický botanik Robert Fortune do Číny spolu se seznamem žádostí. Měl například najít modře kvetoucí pivoňky, zkoumat broskve v soukromé zahradě samotného císaře a také měl najít a přivézt samotný čajovník. Čajovník našel a tak si s sebou vzal zpátky pár vzorků a následně také vyvrátil Linného představu. Později tedy došlo Mezinárodním botanickým kongresem (první ročník se konal roku 1864 v Bruselu) ke sjednocení rodu a to do rodu Camellia sinensis. Následně také kongres zachoval pojmenování Thea jako synonymum Camellie. Podobný omyl se stal v roce 1823 skotskému etnobotanikovy Robertu Bruceovi. Ten žil v Assamu, kde mnoho domorodců pilo čaj z místní rostliny. Rostlinu mylně určil jako jiný druh rodu Camellia. Později ji Linného společnost (založena v roce 1788 botanikem Jamesem Edwardem Smithem) zařadila správně do stejného druhu jako čajovník čínský (Camellia sinensis ) a to pod názvem Camellia sinensis varieta assamica. Od této doby se jako hlavní rostliny čajovníku uvádějí Camellia sinensis var. sinensis a Camellia sinensis var. assamica.

Jak vidíte, příběh čajovníku je v Evropě velmi pestrý a zajímavý a rozhodně stojí za prozkoumání. Dnes, kdy se čaj stal pro nás běžným nápojem, si již ani nedovedeme uvědomit, jak bylo jen několik století do minulosti těžké čaj sehnat a co všechno a kteří lidé se zasloužili o to, že máme tu čest dnes pít onen lahodný napoj – čaj.

 

casova-osa_3

Časovou osu v plném rozlišení stahujte zde. Prosíme neupravujte, šíření povoleno pouze se souhlasem autora.

Medailonky jednotlivých osobností, jež významně přispěli k historii čajovníku čínského v Evropě

Jan Svatopluk PreslCarl von LinnéJames PetiverEngelbert KaempterGeorg Joseph KamelJohn HillRobert Fortune
jan_svatopluk_presl_1791-1849*4. září 1791 Praha, České království

†6. dubna 1849 Praha, České království

Byl rakouský a český vysokoškolský pedagog, profesor zoologie a mineralogie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a jeden z nejvýznačnějších českých přírodovědců 19. století.
V roce 1816 získal na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze titul doktora lékařství.

Dílo:
Všeobecný rostlinopis (1846) – V tomto díle určil české názvy pro mnoho exotických rostlin.

carl_von_linne*23. května 1707 Råshult u Stenbrohult, Švédsko

†10. ledna 1778 Uppsala, Švédsko

Byl nejvýznamnější švédský přírodovědec a lékař. Položil základy botanické a zoologické nomenklatury. Vytvořil pojem druh jako základ přirozené soustavy organismů. Původně se měl jmenovat Bengston, jako jeho otec. Jednalo se o tradici Bengstonů. Linné měl být původně ševcem. Jazyky mu na škole moc nešli a obecně prospíval pouze v oborech, které ho bavili například matematika a fyzika. Latinu ovládal sice špatně, ale nejlépe ze všech jiných jazyků jako třeba angličtiny, holandštiny a němčiny. Údajně prohlásil: „Moje latina asi nemá valné ceny, ale raději snesu tři pohlavky od gramatiků, nežli jeden od přírody.“ Jeho otec ho chtěl dát proto vyučit ševcem respektive chtěl ho nechat vyučit řemeslu. Jeho otec však záhy onemocněl a tak navštívil místního lékaře Rotmanna, aby mu napsal nějaký lék. Během své návštěvy si na synka postěžoval a protože Rotmann malého Linného znal, rozmluvil jeho otci ševcovství a vzal si chlapce k sobě a připravoval ho na studium na univerzitě. Výše uvedená událost je jen jedna z mnoha šťastných náhod, které Linné ve svém životě měl. V průběhu jeho života měl další problémy s penězi na studium a také se získáním doktorátu, se vším se nakonec Carl srovnal a pokračoval až se z něj stal věhlasný a uznávaný člověk.

Dílo:
Genera plantarum (1737) – Rostlinné rody
Species Plantarum (1753) – Rostlinné druhy

*1663 Hillmorton, Anglie

†2. dubna 1718 Londýn, Anglie

Byl anglický botanik a entomolog. Vyučil se jako lékárník v Bartolomějské nemocnici v Londýně a během své praxe působil v Charterhouse, kde mimo jiné prosazoval nejrůznější alternativní léky. Vedl korespondenci s přírodovědci z různých koutů světa, mezi které patřil zejména významný anglický přírodovědec John Ray. Ke konci 17. století se stal Petiver členem Royal Society a v té době sepsal seznam Middlesex plants (Rostliny z Middlesex) pro Gibson’s edition (Gibsonovo vydavatelství). O pár let později také navštívil Johna Raye a na začátku 18. století se podílel na sestavení seznamu asijských a afrických rostlin, který byl obsahem 3. vydání Rayova ‘Historia Plantarum’. Sbírka jeho děl je nyní k vidění v Britském muzeu.

Kaempfer*16. září 1651

†2. listopadu 1716

byl německý přírodovědec, fyzik a výzkumník. Po završení svých studií v Krakowě strávil čtyři roky v Prusku studiem medicíny a přírodovědy. Je známý svými výpravami po Rusku, Indii, Persii, jihovýchodní Asii a Japonsku. O svých cestách napsal dvě knihy. První z publikovaných, Amoenitatum Exoticarum, byla významná svými medicínskými postřehy a prvním rozsáhlejším popisem japonských rostlin (Flora Japonica). Dílo History of Japan, publikované posmrtně, se stalo hlavním zdrojem poznatků tvořících představu západního světa o této zemi a to zejména v průběhu 18. a první poloviny 19. století, kdy byla cizincům nedostupná. Kaempferovi originální rukopisy se nyní nacházejí v Britské knihovně (British Library).

georg_joseph_kamel*21. dubna 1661 Brno, České království

†2. května 1706 Manila, Filipíny

Byl jezuitský misionář, který podával ucelené zprávy o filipínské flóře a předával jej dál do Evropy. Navštěvoval jezuitské gymnázium, kde se vyučil lékárníkem. Po skončení novicátu působil v Jindřichově Hradci jako lékárnický pomocník. V roce 1686 se stal vedoucím lékárny v Českém Krumlově. Roku 1686 také podává žádost o vyslání do světa v rámci jezuitských zámořských misích. Dostává se tak až na Filipíny. Tam působil v Manile na koleji svatého Ignáce jako lékárník.

Během svých 17 let působení na ostrově napsal dílo „Přehled rostlin a ostatních keřů rostoucích na Luzonu, hlavním ostrově Filipín“
Mezi jeho další významná díla patří Historia stirpium insula Luzonis et reliquarum Philippinarum. Publikováno v rámci knihy Johna Raye Historia Plantarum jako třetí svazek.

Makers of British botany, Plate 10 (John Hill) *1714 Peterborough (historicky neověřeno), Anglie

†21. listopadu 1775

Byl anglický spisovatel a botanik. Získal titul Sir, jako uznání za své dílo The Vegetable System (Rostlinná soustava). Jedná se o ilustrovanou příručku. Pokoutně se zabýval také léčitelstvím s pomocí bylinných výtažků s nimiž dosahoval vynikajících výsledků. V Anglii neměl bohužel dobrou pověst, pohádal s členy Royal Society a neměl tak ani otevřené dveře do ostatních botanických organizací. Účastnil se mnohých zasedání Royal Society, kde prezentoval několik svých velikých úspěchů jako například botanická studie na šíření mechu či medicínská studie kdy se jednalo o chirurgický zákrok. John Hill se domníval, že se stane uznávaným členem, ale té pocty se mu bohužel nedostalo a začal tak psát anonymní dopisy kritizující mnoho publikovaných článků a kritizoval i samotnou společnost.

RobertFortune*16. září 1812 Berwickshire, Skotsko

13. dubna 1880

Jako vynikající student si zajistil pozici v botanické zahradě v Edinburghu v roce 1840, kde jej dále vzdělával William McNabb. Robert Fortune se později za podpory Williama McNabba stal dozorcem skleníku zahradnické společnosti v Londýnském Chiswicku. O několik měsíců později Fortune požádal přidělení pozice sběratele v Číně. Žádost mu byla udělena a on tak mohl spolu s seznamem požadavků (viz článek) do Číny odcestovat. Zpět do Evropy se vrátil až po 3 letech a poznatky a zážitky ze svého cestování zaznamenal v knize „Tři roky v Číně“.

Fortune měl lékařský titul z Edinburghu, vyvíjel rostlinné léčivé přípravky a ve svém životě podnikl ještě další dvě cesty do Číny (1853-56, 1858-59) a jeden výlet do Japonska (1860-62). Do západních zahrad se díky jeho úsilí dostalo více než 120 druhů rostlin.

Dílo:
Tříleté putování v severních provinciích v Číně (1847)
Cesta do čajových zemích Číně (1852)
Yedo a Peking (1863)


Zdroje medailonků:
Jan Svatopluk Presl – wikipedia.org
Carl von Linné – sverige.cz
James Petiver – en.wikisource.org
Engelbert Kaempter – wikipedia.org
Georg Joseph Kamel – wikipedia.org
John Hill – en.wikipedia.org
Robert Fortune – www.plantexplorers.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *