Korajunglejazz aneb 27 strun pro klid a relaxaci

deskaV našem minulém a prvním povídání s kapelou Korajunglejazz jsme se v poslední otázce ptali, kam chtějí se svojí tvorbou dále směřovat. S předchozím albem Nimba si prošli jednu cestu a ta další, která před nimi byla, měla být začátkem něčeho nového. Jejich aktuální album to potvrzuje a posluchač v něm najde nové prvky, kterými je například hra na elektrickou kytaru po vzoru afrických kytaristů jako třeba Ali a Vieux Farka Touré a také povolili v aranžování jednotlivých nápadů a skladby jsou tak více spontánní. Stále však platí, že jejich hudba tvoří synonymum pro slova klid a relaxace a může tak být skvělým společníkem k odpočinku při popíjení dobrého čaje. Více se o jejich novém albu a hudbě dozvíte níže v rozhovoru s Pavlem Šmídem, členem skupiny Korajunglejazz. Najdete v něm také termíny některých akcí, které mají naplánované pro letošní rok.

Od našeho posledního rozhovoru příliš mnoho času neuplynulo, nedávno jste však vypustili do světa v pořadí již třetí album, které si určitě zaslouží pozornost. Deska nese název Faraje, co se skrývá za tímto pojmenováním?

Faraje v řeči bambara, kterým se mluví v Mali, znamená bílá nebo bílý člověk. Naše první představa o albu byla, že bude bílé. Vypozorovali jsem, že posluchači si naše předchozí alba pamatují podle barev a ne podle jejich názvů, takže bylo na místě zvolit další barevné schéma, které bude pro nové album typické.. Chtěli jsme to co možná nejjednodušší, minimalistické … prostě to popluje bez jakýchkoliv tlaků úplně samo, jak to zahrajeme, tak to prostě bude.

studioJaká byla cesta od předchozího alba Nimba k albu Faraje?

Cesta k novému albu byla spontánní a poklidná. Před zhruba rokem a půl jsme do světa pustili Nimbu, se kterou jsme objezdili řadu koncertů a v létě jsme si dali pauzu. Pár měsíců jsme měli prázdniny, věnovali jsme se každý vlastním projektům a společně jsme prakticky nehráli, ale potom přišla první zkouška a na světě byly čtyři nové skladby. Měli jsme z našeho shledání zase takovou radost, že to šlo úplně samo. To bylo před Vánoci 2015. Chystali jsme Válecí koncert pro všechny, kteří si chtěli v hektický předvánoční čas oddychnout. Už tehdy při zkoušení jsme lehce naťukli téma nové desky, ale víc jsme se o tom nebavili, protože to pro nás bylo nemožné. Natáčení a následná produkce zaberou spoustu času, který je potřeba si vyhradit a v tu dobu jsme ani jeden potřebný čas neměli. Nakonec jsme to zvládli v červnu a to prakticky ze dne na den. S kamarádem Martinem Pírem jsme před nedávnem založili studio Rustical Records a tak jsme si jen řekli: „Sejdeme se ve čtvrtek u nás a odpoledne si zahrajeme a zkusíme to.“ Jedno čtvrteční odpoledne a bylo to …

Co nového se objevilo na desce Faraje?

Při zkouškách na Válecí koncert mě napadlo, že zkusím hrát na elektrickou kytaru (předchozí dvě alba jsem nahrál akusticky) po vzoru afrických kytaristů jako např. Ali a Vieux Farka Touré. Zvuk desert blues ze severu Mali mě vždycky děsně bral a tak jsem se tomu zkusil přiblížit, nechtěl jsem to mít úplně stejné, spíš lehký nádech. Abys měl sound, co mají oni, potřebuješ legendární aparát Roland Jazz chorus 120, chorus vytočit na max a ideálně ještě písečný duny kolem a 50 stupňů :D. My to máme bez toho písku a vedra, ale i tak to funguje.

kytaraVelkou zajímavostí je kytara, kterou jsem na nahrávku použil. Jedná se o Echopark South Sider, extra unikátní model vyrobený ze sekvojového dřeva, které leželo cca 1500 let na dně jezera. Kytaru nebylo možné do Evropy dostat jinak, než ji osobně vyzvednout v USA v Salt Lake City a tak trochu ji propašovat k nám. Prostě jsem vzal svoji starou kytaru, odletěl do SLC, tam kytary prohodil, starou tam nechal a letěl zpět, na rameni pověšený tenhle skvost!

Elektrická kytara vnesla do naší hudby zase jiného ducha a kus inspirace prostě odjinud. Taky jsme trochu víc povolili v aranžování jednotlivých nápadů. Tolik jsme to nekultivovali a dali jsme větší prostor prožitku, než následování předem dané formy. Samotná tvorba je pro nás vždy velice vzrušující. Ten pocit, když tě napadne melodie a v hlavě se ti začne rodit něco, co ti prostě dělá hrozně dobře. Je to těžko popsatelný, trochu mi to připadá, jako když rozbaluješ dárek a víš, že ho máš od někoho, kdo ti prostě udělá radost.

Hrozně nás baví tvořit různé unisono linky a intra, které ale většinou vznikají z nějakého prvku, který se spontánně objevil během samotného hraní. Tento moment překvapení a objevování novinek jsme si teď nechali až pro samotné nahrávání. Kultivace nápadů a svazování aranží teď vlastně probíhá až během následného koncertování. Na předchozích deskách to bylo většinou dopředu dané, když to přeženu tak jsme jednoduše dopředu složili skladby sloka, refrén, sloka, refrén a to jsme pak hotové nahrávali. Teď jsme chtěli zachytit to zrození, improvizaci, to šimrání, když cítíš, že tenhle tón je ten, ze kterého vznikne něco, co tě (nebo spíš mě a když někoho dalšího tak hurá, povedlo se) prostě oddělá, ty náznaky budoucích aranží, které už se přirozeně samy vyvinou.

jirkaOdkud jste čerpali inspiraci při tvorbě?

Jirka strávil měsíc v Barceloně, kde studoval u koristů a bubeníků z Afriky a přivezl odtud spoustu nápadů, takže jsme měli inspirace tuny. Já jsem zase hrál měsíc na Mallorce a měl jsem tu čest zahrát si se skvělými hudebníky, kteří mě posunuli zase o kus dál. Prostě jsme si šli každý chvíli po svých a pak se opět setkali, ale v jiné formě a s jinými zážitky.

Jaká detailněji byla tvá hudební cesta Mallorcou? S jakými hudebníky sis zahrál a jak tě ovlivnila jejich hudba a přístup k ní?

Celá ta Mallorca je dost bláznivá záležitost. Jde o hraní na mallorské verzi mnichovského Oktoberfestu. Prostě jsem náhodou narazil na inzerát na facebooku, kde se hledal kytarista na pětitýdenní  angažmá. Řekl jsem si proč ne, odepsal, že do toho jdu, naučil se repertoár, jel jsem na zkoušku do Německa, kde kapela funguje a bylo to. Jedná se o obrovský stan, cca pro 2000 lidí, který se co dva týdny přesouvá do jiného města. Naším úkolem je každý večer ty lidi pobavit, dostat na stoly a prostě to tam zbourat :D. Je to dost kontrast oproti tomu, co tvoříme s Jirkou v Korajunglejazz, kdy lidi spíš zklidňujeme. Takový pátek na Oktoberfestu, to už je fakt slušný hukot.

pavel_oktober

Tady se dělá show, práce s davem lidí, v čemž je kapelnice Eva Hroncová naprosto famozní. Poradí si s dvoutisícovým davem tak, že jsou všichni na stolech a tancují jak o život. Hrajeme tu muziku od Bavorských dechovek, které samozřejmě na Oktoberfest patří, přes dixieland, pop až po rockovou klasiku.

Já nemám hudební vzdělání a ani základní uměleckou školu. Prostě jsem si k takové té klasice ani nečuchl, vždycky jsem si to dělal po svém a najednou jsem stál po boku starých ošlehaných mazáků a profíků a měl jsem něco předvádět. Takováhle vojna mě ovlivnila zásadním způsobem. Ono hrát třeba čtrnáct dní v kuse každý den takovýhle akce je docela náročné a ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Pak už si na tom pódiu připadáš jak doma a nic moc tě nerozhodí. To je to co mi to dalo a dává nejvíc, čerpám zkušenosti a učím se od hudebníků, kteří jsou někdy i o dvě generace starší a tam těch zkušeností je opravdu, opravdu hodně a to mě hrozně baví :).

kora-a-seckouVrátíme se zpátky ke Korajunglejazz. Jak má posluchač přistupovat k vaší hudbě? Obsahují vaše skladby hlubší význam, myšlenku nebo něco vypráví?

Podle zpětné vazby na naši muziku to spousta lidí bere jako relaxační záležitost. Někdo se u toho učí, někdo si to pouští po ránu a někdo to pouští dětem. Rozhodně to není hudba pro nějaké agresivní řádění, spíš pro klídek a relaxaci. Vlastně všechny skladby mají svůj příběh a to se v nich odráží. Často jsou někomu věnovány a ty emoce v tom jsou. To prostě třeba Jirka přijde a řekne: „Hele mám novinku a připomíná mi to tohle, nebo jak jsme byli tamhle.“ My to po tom pracovně pojmenujeme a ten příběh už se rodí každému v hlavě zvlášť, co to komu připomíná. Takhle se to má s každou skladbou.

Například skladba Seckou z naší předchozí desky Nimba nám, už ani nevím čím, připomínala Seckou Keitu (jednoho z nejvýraznějších současných koristů, který je pro nás velkou inspirací), a tak jsme si řekli, že mu ji tím pojmenováním věnujeme a napsali jsme o tom i zmínku v bookletu. Nedávno jsme měli tu čest se s ním setkat osobně, měl z toho obrovskou radost.

Skladba Damian je věnována Jirkovu synkovi Damianovi, skladba Eri mojí sestře Erice. Figueres se jmenuje podle města, kde se nápad poprvé objevil. Takhle se to má s veškerým naším materiálem.

Zvládli byste vytvořit i nějakou, ne přímo agresivní, ale svižnou skladbu k rychlejšímu tanci?

I když to tak třeba na první poslech nevypadá, tak některé skladby docela rychlé jsou, akorát jak ta rytmická složka chybí, tak se to celkově může zdát jako netaneční. Stačilo by, kdyby se k nám přidal bubeník. To by byl hned tanec! 🙂

My to poslední dobou nejlépe cítíme, když to jen tak tepe, ty klidné polohy, kdy to pluje jako řeka.

kjj

Kde všude si vás mohli nebo mohou lidé přijít poslechnout, vyrazíte i do zahraničí?

Letos už nic velkého neplánujeme. Já budu celý říjen na Mallorce a tak budeme koncertovat zas až od listopadu. Každopádně několik zajímavých akcí tam máme. Například 25. 11. ve Frýdku-Místku na divadelním festivalu a poslední koncert roku, další Válecí speciál v Brně v tanečním studiu Bosorka 22. 12. V jednání jsou koncerty v Brně v Desertu, ve Verbeně, v kostele v Čisté v Krkonoších nebo v Hradci Králové v Hnízdě snů. Veškeré informace se včas objeví na našem facebooku a na webu www.korajunglejazz.cz.  Do zahraničí se chystáme v únoru, organizujeme několik koncertů v Barceloně.

Neplánujete vyzkoušet přidat ke kytaře a koře ještě další nástroj nebo neřeknete si občas rovnou: „To by bylo dobré ještě v kombinaci s tímto.“

My už dlouho koketujeme s myšlenkou postavit kapelu, vlastně nás toto téma pronásleduje od začátku. Však taky náš první koncert byl ve složení kora, kytara, violoncello a perkuse. To jsme ale neměli nějaký velký záměr pracovat na společném díle, byla to spíš zábava, která ne, že by teď nebyla. Taky se nám čas od času ozvou různí muzikanti, kteří by s námi chtěli hrát, ale zatím jsme s tím nic moc neudělali. Pár pokusů, ale nic víc. Naše duo krásně funguje, ale nebráníme se ničemu a s myšlenkou dalších nástrojů, například perkuse, si intenzivně hrajeme :).

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů v tvorbě!

pavel_jirka

Skladba „Eri“ z alba Faraje

Oficiální webové stránky Korajunglejazz můžete navštívit zde a facebook zde!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *