Anna Štohanzlová o grafologii jako “zrcadle osobnosti” pisatele

Grafologie je psychodiagnostickou metodou, která vychází z rozboru písemného projevu jako významného zdroje poznání povahy pisatele.

writing-828911_1920

Princip grafologie a její psychodiagnostický potenciál ji řadí mezi kvalitativní projektivní přístupy k zachycení osobnosti. Je založený na předpokladu, že rukopis je výrazovým pohybem, při kterém se uplatňují vědomé i nevědomé složky osobnosti, a reflektuje tak její vlastnosti. Poznání osobního zaměření pak může sloužit jako potenciál hlubšího seberozvoje člověka.

Více už nám poví Anna Štohanzlová, která v současnosti nabízí grafologické rozbory pro jednotlivce i firmy a je mimo jiné absolventkou tříletého kurzu grafologie, psychologie a poradenství v Brněnském institutu grafoanalýzy. Přiblíží nám tak grafologii na základě svých zkušeností a praxe v této oblasti.

Jak jste se ke grafologii dostala a co vás na této metodě zaujalo?

annaKe grafologii jsem se dostala v podstatě náhodou – měli jsme doma knížku Grafologie od Jany Vítkové, díky které jsem se asi v 15 letech dozvěděla, co to vůbec grafologie je. Později jsem využila možnost zúčastnit se kurzu Základy grafologie v Opavě, na který jsem navázala studiem grafologie v Brně.

Na grafologii mě zaujalo, že z písma dokáže člověk poznat charakter člověka. Obecně mě zajímá psychologie, způsoby myšlení, typologie charakterů a metody motivace lidí, které do určité míry souvisí i s dalšími obory, kterými se zabývám. Přišlo mi tedy zajímavé, že z písma dokáže člověk poměrně rychle získat zajímavé informace o druhém člověku.

Při studiu grafologie mě zároveň zaujalo, že hodně z principů, na kterých grafologie funguje je spojeno s vžitými principy, na kterých funguje naše vnímání světa a naše kultura – například směr dopředu je doprava a dozadu doleva, nahoře je nebe, hlava a filozofie a dole je tělo, apod.

Jak probíhalo vaše vzdělávání v grafologii a které zkušenosti vás při tom obohatily nejvíce?

Absolvovala jsem jednoletý základní kurz grafologie u pana Hendrycha v Opavě, kde jsem se naučila základy grafologie a potom tříletý kurz grafologie, psychologie a poradenství v centru Arcana v Brně, kde jsem si znalosti prohloubila, vylepšila jsem si systém práce s textem a získala jsem znalosti i z oboru psychologie. V této době jsem se také naučila nepřistupovat k textu jako k jednotlivým znakům, což je častá chyba začátečníků, která se objevuje i v některých knihách o grafologii, ale začala jsem brát text jako celek, kdy je potřeba na jednotlivé znaky nahlížet vždy v kontextu celé osobnosti.

Jako je tomu v každé profesi, i grafolog by měl dobře zvládnout své „řemeslo“ Pochopitelně je to individuální, ale dá se paušalizovat, jak dlouho tento proces asi trvá?

Nedá se asi říct, jak dlouho trvá stát se dobrým 12182177_1003779962978438_257828317_ngrafologem – hodně to záleží na nadání, schopnosti kombinovat různé věci a schopnosti vžít se do různých lidí a představit si jejich charakter. Ten, kdo má tyto schopnosti už vrozené, má cestu k profesi grafologa mnohem snadnější. Stejně tak má velký vliv znalost různých typů lidí – člověk, který se zajímá o druhé a snaží se je pochopit, zajímá se o psychologii člověka a skupin, komunikační teorie a podobně, má opět cestu mnohem jednodušší. Znalost lidí se rozvíjí s věkem – proto například starší člověk může mít v některých situacích výhodu nad mladším grafologem, protože má víc zkušeností s lidmi obecně, záleží ale samozřejmě na tom, jaký zájem o lidi má. V neposlední řadě je také důležité kolik rozborů projde rukama grafologa – někdo může udělat 10 rozborů za rok a někdo za měsíc. Proces učení se tedy neměří na čas, ale na množství rozborů.

Velkou částí řemesla grafologie, kterou si možná tolik lidí neuvědomuje, je také předání výsledků rozboru zákazníkovi – někdo využívá rozhovor, já osobně preferuji písemnou zprávu kombinovanou s rozhovorem. Grafolog musí být schopen své výsledky vysvětit a sepsat nebo říct ve formě, která je pro pisatele textu srozumitelná a přitažlivá. Pro některé studenty grafologie může být těžké formulovat a sepsat zajímavý a smysluplný text o osobnosti pisatele.

U mě osobně zvládnutí řemesla trvalo cca 3-4 roky, protože jsem se nevěnovala jen grafologii.

Jakou váhu byste v případě grafologie připsala naučení teoretických principů rozborů písma a jakou zkušenostem nabytých praxí?

Je to asi 50 na 50. Jak jsem již psala výše, grafologie není jen o tom, že znám principy rozboru a rozeberu určitý počet rukopisů, ale záleží také na životních zkušenostech s typy lidí. S tím souvisí i teoretická znalost charakterů, nebo zejména v personalistické sféře například znalost požadavků různých profesí nebo například znalost osobnostních rysů ideálních týmů nebo vedoucích pracovníků.

woman-792162_1920Vy sama se v současnosti věnujete grafologii už jen prakticky, nebo se stále teoreticky vzděláváte?

Grafologii jako takové se věnuji už jen prakticky, nenavštěvuji systematicky žádný kurz, ale samozřejmě, pokud se v rozboru vyskytne nějaký zajímavý prvek nebo kombinace, vyhledám si ji v literatuře, takže svým způsobem se stále vzdělávám. Ráda také čtu blog Vojtěcha Franče, který asi nejkomplexnějším způsobem u nás popisuje různé grafologické znaky a náhledy na ně, i když v poslední době se věnuje spíš astrologii. Momentálně se soustředím spíš na četbu knih o seberozvoji, metodách managementu, komunikaci a partnerských vztazích – součástí rozboru je také v některých případech doporučení ke zlepšení, proto potřebuji mít přehled o dostupné literatuře na různá typická témata, abych mohla například klientům doporučit knihu nebo kurz, které jim mohou pomoct něco na sobě zlepšit. Nebo například mnohdy narážím na problém v partnerských vztazích spojený s různými metodami komunikace a díky znalosti různých metod řešení konfliktů mohu například vysvětlit a doporučit vhodnou techniku pro daný pár.

Jakých chyb by se mohl začínající grafolog při rozboru písma například dopustit?

Největší chybou je, když grafolog nebere písmo jako celek, ale soustředí se pouze na jednotlivé detaily. V mnoha knížkách a zejména v popularizačních článcích se například píše, že když píšu písmeno „a“ nějakým způsobem, tak to znamená, že jsem extrovert. Ve skutečnosti je ale potřeba vnímat písmo jako celek a vždy brát ohled na celkový charakter písma a osobnosti. Mnoho grafologických znaků je možné interpretovat několika způsoby, proto je vždy důležité nahlížet na osobnost jako na celek, ve kterém do sebe jednotlivé dílky zapadají jako puzzle.

Co bylo pro vás osobně nejtěžší si v rámci grafologie osvojit? Střetla jste se někdy se zásadnější překážkou?

Nevybavuji si žádnou zásadnější překážku nebo těžkost při studiu grafologie.

kytkyJe vám při rozboru písma převážná část informace zjevná zjednodušeně řečeno “na první pohled” nebo musíte více uvažovat a „číst mezi řádky“?

Základní a nejvýraznější rysy osobnosti obvykle vidím na první pohled. Není možné ale udělat rozbor pouze na jejich základě. Nemám proto ráda, když za mnou někdo přijde, dá mi jednu větu a řekne, ať mu hned řeknu, co je zač. Poměrně často se totiž stává, že při důkladnějším zkoumání přijdu na to, že ačkoliv na první pohled se písmo jeví například jako extrovertní, ve skutečnosti jsou v něm velké známky skrývání a to pak můžu interpretovat například jako člověka, který sice tráví rád čas ve společnosti a hodně mluví, ale nikdy neřekne nic o sobě a může mít třeba v komunikaci problém vyjádřit své pocity, a tak si ostatní myslí, že je všechno v pořádku, ale není to pravda. Podobně se často „schovávají“ emoce a rozum. Není to samozřejmě u všech písem, některá jsou „čitelná“ hned na začátku, ale mnohdy se stane, že na první nebo druhý pohled je patrné, že v písmu je nějaký konflikt a pak se do něj musím dívat hlouběji, abych odhalila, čeho se konflikt týká a jak se projevuje v životě.

Které složky osobnosti se v písmu odráží nejzřetelněji, případně které jsou nejlépe rozpoznatelné pro vás?

Nejviditelnější na první pohled je obvykle sebevědomí, uzavřenost/otevřenost, introverze/extroverze, emocionální nebo racionální zaměření, u někoho materiální nebo duchovní zaměření, na první pohled je také obvykle viditelná pořádkumilovnost a když je někdo pedant nebo detailista. Hodně patrná je například cílevědomost, ambice, motivovanost člověka, zda je při práci pasivní nebo aktivní, zda je to spíše vedoucí typ nebo ne.

Některá písma jsou dobře „čitelná“ a pak v nich mohu rozpoznat opravdu hodně různých charakteristik od výše uvedených zaměření a směřování až po stereotypní zařazení podle různých archetypů (např. cyklotým/schizotým podle Kretschmera), způsob komunikace s ostatními, pozice v kolektivu, nebo zda bude pro daného jedince víc motivující odměna nebo 12049598_925569817491527_3012279632584946329_ntrest. Naopak někteří lidé jsou „tajnůstkáři“ a mají v písmu hodně známek skrývání, potom bývá někdy těžké něco se o nich dozvědět, protože na každém kroku narážím na „zastřené znaky“, jejichž interpretace nemusí být jednoznačná.

Samozřejmě stejně jako všechny testy, i grafologický materiál je možné „zfalšovat“ a napsat text tak, že o nás nebude říkat pravdu.

Má grafolog možnost, případně existují nějaké obecné postupy, jak takový “zfalšovaný” text odhalit?

Literatura uvádí jakýsi seznam “šejdířských značek”, které by měly vést k odhalení “zfalšovaného” textu. Já je ale v praxi nevyužívám, protože jsou nositeli také jiných znaků a může se jednat pouze o to, že člověk se snaží skrýt své pravé já – je součástí jeho charakteru nasazovat si masku, přetvařovat se, je vysoce introvertní, apod., ale nesnaží se cíleně zfalšovat svůj rukopis, aby se vydával za někoho jiného. Na druhou stranu to ukazuje na fakt, že i v životě se vydává za někoho jiného. Zejména u trénovaného pisatele grafolog zfalšovaný text neodhalí, nicméně velmi pravděpodobné je, že v textu se vyskytnou nějaké konflikty – znaky, které půjdou proti sobě. Tyto znaky však mohou být také interpretovány jako vnitřní konflikty osobnosti a výsledkem je “pokroucená” osobnost.

Aby se osobnost opravdu projevila, vyžaduji obvykle text v rozsahu minimálně jedné A4 – je to totiž takové množství textu, že člověk je ke konci už unavený, soustředí se plně na to, co píše a “zapomene” se soustředit na to, jak píše. Markantní rozdíl mezi začátkem a koncem textu tak tedy může také odhalit “zfalšovaný” text.

hrnek1Koncentruje se grafologický rozbor výlučně do jednoho sezení s klientem, nebo může probíhat ve více etapách?

Práce na grafologickém rozboru probíhá tak, že pisatel mi předá text k rozboru, klidně ho může poslat poštou. Já nejpozději do 7 dnů rozbor vyhotovím a napíšu zprávu, kterou pošlu pisateli. Ten má potom možnost se se mnou osobně sejít nebo mi zavolat, abychom probrali osobně věci, se kterými nesouhlasí nebo kterým nerozumí. Tuto možnost nemusí pisatel využít, ale je samozřejmě mnohem lepší, když se můžeme o výsledcích rozboru pobavit a společně tak mnohdy rozšíříme výsledky rozboru o další konkrétnější informace o pisateli.

Jaký by měl podle vás grafolog být? Můžete uvést některé osobnostní charakteristiky nebo kompetence (např. vzdělání, profesní zkušenosti), které jsou pro grafologa výhodou?

Určitě by to měl být člověk, který má velký zájem o lidi, o to jak spolu jednají, jak a proč se chovají tak, jak se chovají, měl by to být dobrý pozorovatel charakteru. Grafolog by měl mít dobré kombinatorické schopnosti, aby uměl propojit jednotlivé dílky osobnosti, měl by mít schopnost intuice a vhledu do situace a zároveň i trochu technické myšlení, aby si dokázal při rozboru udělat určitý systém, to hodně usnadní práci. Neměl by to být egoista, protože pak by se nedokázal vcítit do jiných lidí a představit si, že oni jsou jiní a přemýšlejí jinak než on.

Je velkou výhodou, když je trochu „literárně“ nadaný a umí vysvětlovat – zejména při psaní zprávy je potřeba, aby se uměl vyjádřit přesně a jasně, ale zároveň, aby text nebyl úplně suchý a aby byl pro klienta dobře čitelný.

Přicházejí k vám lidé s konkrétní “zakázkou” nebo jsou spíše zvědaví a otevření nové zkušenosti?

tuhyObvykle se chtějí o sobě něco dozvědět spíše v obecné rovině nebo mají o grafologii zájem a chtějí vyzkoušet, co z jejich písma umím vyčíst, a nemají moc představu o konkrétních otázkách, na které by hledali odpověď. Na rozdíl od jiných grafologů u nás nabízím dárkové balíčky s poukázkami a vším, co člověk potřebuje k napsání a odeslání rozboru, dost lidí využívá také tuto možnost a dává grafologický rozbor jako originální dárek někomu jinému.

Nabízím také rozbory speciálně pro firmy a personalistické účely. Tady jsou samozřejmě požadavky konkrétnější – vedoucí nebo personalista chtějí vědět, jak bude daný člověk pracovat, jak ho motivovat, jak zapadne do existujícího týmu a jestli splňuje nároky na danou pozici – například schopnost vést lidi, komunikovat se zákazníky, nebo jak zvládá rutinní činnosti a udržení pořádku v papírování.

Pokud mají vaši klienti specifické představy, co většinou od grafologie očekávají? Jsou například motivování sebepoznáním, nebo předpokládají také poskytování rad při řešení životních problémů?

Zatím jsem se nesetkala s tím, že by klient vyhledal grafologa jako metodu poradenství, i když například moje studium poradenství zahrnovalo. Obvykle ale do textu rozboru píšu rady na zlepšení, pokud se to hodí, a obvykle na ně mám kladnou reakci – lidé za mnou tedy nejdou primárně pro radu, ale pak jsou rádi, když jim umím dát nějaká doporučení.

Myslím, že obecně klienti neví, co mají od grafologie vlastně očekávat, zejména pokud si nechávají dělat rozbor poprvé. Jak jsem zmínila výše, u personalistů je to jiné, ti mají konkrétní otázky, na které hledají odpověď.

Někdy si klienti nechají (samozřejmě se souhlasem) udělat rozbor například partnera, nebo rodiče, aby ho poznali a pochopili, proč se chová tak, jak se chová. V tom je myslím velký potenciál grafologie – nejen poznání sebe sama, ale také poznání druhých. Mnoho lidí pak reaguje větou „teď už chápu, proč se hádáme kvůli tomuhle nebo proč se takhle chová“.

Jsou klienti spolupracující a vaší práci naklonění, nebo jste se setkala také s lidmi, kteří byli vůči grafologii skeptičtí?

Pokud si objednávají rozbor pro sebe, obvykle jsou mé práci naklonění a zajímá je. Na druhou stranu, zejména pokud dostanou rozbor jako dárek, třeba i v textu, který píší, vyjádří svou skepsi s rozborem, pak ale často bývají překvapení, jak rozbor sedí. Většina lidí, kteří nemají s grafologickým rozborem žádnou zkušenost, obvykle píše „jsem zvědavý/á co z toho mého škrabopisu dokážete vyčíst“ – určitá míra skepse tam tedy je v každém případě. A pak je skupina lidí, která grafologii bere jako pavědu a vůbec nevěří, že je v rukopisu možné něco vyčíst, ti si ale obvykle rozbor neobjednají.

Jedná se u vašich klientů spíše o jednorázovou zkušenost, nebo se k vám také vracejí?

U klientů, kteří si nechávají dělat rozbor pro sebe, se jedná o jednorázovou zkušenost – nemají obvykle k dalšímu rozboru motivaci, protože o sobě už se všechno dozvěděli, mohou si tedy leda nechat vyhotovit rozbor pro někoho jiného.

Jiné je to samozřejmě v případě firem využívajících grafologii při výběru zaměstnanců – ty se k rozborům vracejí s každým novým zaměstnancem.

Setkáváte se v souvislosti s grafologií s nějakými klamnými mýty, o kterých jsou vaši klienti, případně blízké okolí přesvědčeno?

Několikrát do měsíce mě lidé žádají, aby jim ověřila pravost rukopisů. To je obecně velký problém – grafolog dělá psychologickou analýzu osobnosti, poznává charakter člověka, ale neumí říct, zda dva texty psal ten stejný člověk, pro ověření pravosti je třeba hledat soudního písmoznalce, to většina lidí neví.

listČasto také slyším větu „vy o mě zjistíte, že jsem úplný psychopat“ – lidé se možná trochu bojí, co o nich umím zjistit. Samozřejmě mohu najít prvky v písmu, které mi ukážou, že s osobností není něco v pořádku, ale psychopata jsem ještě nepotkala. S tím souvisí také to, že často lidé říkají „to třeba z podpisu Hitlera nebo Stalina můžete zjistit, jací to byli hrozní lidé“ – ano, mohu zjistit charakteristické rysy typické pro vůdčí osobnosti, ale nemohu říct, že to bude člověk, který vyvraždí půlku Evropy. Obecně analýza podpisů bez vzorku normálního písma je dost ošemetná věc a já osobně odmítám analyzovat pouze samotné podpisy, protože člověk se podepisuje úplně jinak, než jak normálně píše a podpis samotný pro kvalitní analýzu nestačí.

Hodně skeptiků si také myslí, že grafologie je jako horoskop a že v rozboru si každý může něco najít, co je pro něj pravda. Samozřejmě do určité míry to možné je, většina lidí navíc není extrémně zaměřená a v některých situacích se i introvert bude chovat extrovertně, ale když mi potom klient řekne, že 90% rozboru, který má třeba 5 stran je pravda a při další diskuzi zjistíme, že zbývajících 10% si jen nechtěl přiznat nebo je pochopil jinak, ukazuje to na spolehlivost grafologie. Těžko se v takovém rozsahu informací, které jsou mnohdy poměrně konkrétní, najdou dva úplně odlišní lidé.

Anně Štohanzlové děkujeme za poskytnutí rozhovoru!

Více informací o grafologii a její práci naleznete na stránkách http://www.grafologicky.cz/.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *