Otázka mikroplastů v surové a v pitné vodě

Nedávno vyšla na stránkách Akademie věd České republiky zpráva, kde byla potvrzena přítomnost mikročástic v pitné vodě ze tří různých úpraven vody v ČR. Zdrojem informací pro toto tvrzení byly výsledky unikátního výzkumu (zadaný neziskovou organizací Orb Media, zveřejněný v prestižním časopise Science of the Total Environment), dle kterého byly mikroplasty objeveny jak ve vodě surové, tak v upravené pitné vodě. K této informaci bylo posléze vydáno nesouhlasné stanovisko Státního zdravotního ústavu – Národního referenčního centra pro pitnou vodu.

Jako mikroplasty jsou označovány plastové částice menší než 5 mm. Do životního prostředí se dostávají buď přímou cestou jako součást spotřebních výrobků (např. v kosmetice a čisticích prostředcích), nebo sekundárně rozpadem či rozkladem větších předmětů (např. vlákna uvolňující se při praní prádla). Konvenční čistírny odpadních vod jsou schopné odstranit pouze část mikroplastů. Značné množství, zejména nižších velikostních frakcí, čistírenská technologie nepostihne a takto kontaminovaná voda se dostane do zdrojů používaných pro výrobu pitné vody.

Snímek mikroplastů nalezených ve vzorcích surové a upravené vody (a) a detail různých tvarů mikročástic: vlákno (b), kulovitá částice (c), fragment (d)

Zpráva ze stránek Akademie věd České republiky (citující výzkum zadaný neziskovou organizací Orb Media) uvádí, že mikroplasty byly nalezeny ve všech vzorcích vody v koncentracích 1400 až 7000 částic lv surové a 300 až 900 částic lv upravené vodě. Částice menší než 10 µm tvořily až 95 % z celkového počtu částic. U všech vzorků zároveň dominovala frakce 1-5 µm. Částicemi menšími než 5 µm se zatím většina předešlých prací, které se věnovaly analýze výskytu plastů ve vodním prostření, nezabývala. V materiálovém složení detekovaných mikroplastů v surové i upravené vodě převládal polyethylentereftalát (PET) (27-68 %) a polypropylen (PP) (16-26 %), v jednom vodním zdroji i polyethylen (PE) (24 %). V závěru zpráva uvedla, že v současné době úpravny vody nemají dostatečně moderní technologie pro eliminaci mikroplastů, přičemž tyto látky představují potenciální zdravotní rizika a je tedy žádoucí této problematice věnovat pozornost.

V rámci této zprávy se značná část veřejnosti obrátila na Státní zdravotní ústav s prosbou o vysvětlení celé záležitosti v souvislosti s vodou v ČR, a zda je tomu vůbec věnována pozornost. Odpověď je v jádru stručná, ale níže ji blíže doplníme.

Výskyt těchto vláken se v pitných českých vodách nesleduje, protože proto odborníci nevidí žádný důvod.Státní zdravotní ústav

Nezisková organizace Media Orb bojuje proti znečišťování vodních toků moří a pravděpodobně v rámci získání dalšího argumentu proti této činnosti nechala provést velmi orientační průzkum pitné vody bez jediného důkazu, že tyto částice člověku při požití škodí a aniž by měla minimální znalosti o vodárenství.

Pozn.: výskyt mikročástic ve světových mořích a některých povrchových sladkých vodách je v posledních letech diskutován jako environmentální problém. Ne však z hlediska dopadu na člověka, ale na vodní živočichy.

  1. Prozatím neexistuje žádný důkaz a ani nějaká odůvodněná hypotéza, že by plastové mikročástice při požití člověku a vyšším živočichům škodily.
  2. V pitné vodě (včetně té nejčistší z chráněného podzemního pramene) se přirozeně nachází mikročástice (např. částice vegetace či zeminy, pyl nebo korozní produkty), kterých v jednom litru může být i tisíce. Ty člověku v obvyklém množství nijak neškodí.
  3. Při kontrole pitné vody (jak při výrobě, tak na konci sítě u spotřebitele) se sledují dva ukazatele – zákal a mikroskopický obraz. Na oba parametry jsou vztaženy určité limity, aby jejich množství nepředstavovalo nějaký problém: hygienický (dezinfekce), senzorický nebo technologický (zanesená síť a nutnost častějšího odkalování). Když se např. ve vodě najdou pylová zrna, nikomu to neškodí (lžička medu jich obsahuje násobně více), ale výrobce ví, že má nějakou závadu, kterou musí napravit.
  4. Pokud by částice vázaly škodlivé látky ve významném množství (např. kovy nebo polyaromatické uhlovodíky), pak by se tyto látky nacházely při rutinních kontrolách kvality vody. To se ale neděje buď vůbec (ročně je kontrolováno na 6 tisíc vzorků vody) nebo se látky nachází pod mezí detekce. Plasty jsou obecně dost inertní a jejich sorpční schopnost poměrně nízká (tzn. schopnost absorbovat látky jiného původu).
  5. Citovaná studie nalezla v litru vody průměrně do pěti (Evropa) resp. deseti (USA) vláken. Např. bezpečný limit pro azbestová vlákna stanovila americká US EPA ve výši 7 miliónů vláken v litru pitné vody (při inhalaci představují tyto vlákna karcinom, při požití člověku v těchto koncentracích prakticky neškodí. Česká republika měla pro tyto vlákna limit 300 tisíc, ten byl však vypuštěn, protože takové množství se ve vodě nikdy nenaměřilo.

Na základě čtvrtého bodu tak vyvstala otázka, zda pět nebo deset vláken představuje riziko, když renomovaná americká agentura pro životní prostředí (US EPA) stanoví výše uvedený limit pro azbestová vlákna? Následně k této otázce Státní zdravotní ústav dodává, že pokud si např. na stůl postavíme hrnek s vodou s průměrně jedním vláknem, a svlékneme si svetr, bude v něm záhy vláken desetkrát tolik, a než všechen čaj vypijeme, vdechneme vláken ještě tisíckrát více.

Tímto Státní zdravotní úřad nechce tvrdit, že vlákna nemohou představovat nějaké riziko pro lidské zdraví. Pokud však ano, pak to nebude při jejich požití, ale s jejich vdechováním, kde je ostatně negativní vliv malých prachových částic na zdraví dobře dokumentován.


Vliv vody na antioxidační kapacitu čaje

A když už se bavíme o kvalitě vodě, uvedeme nad rámec článku výsledek jednoho výzkumu. Ten zjišťoval vliv vody na antioxidační kapacitu zeleného čaje.  V rámci studie bylo použito celkem šesti typů vody – kohoutková voda, adsorbovaná voda (aktivním uhlíkem), deionizovaná voda, destilovaná voda, voda čištěná reverzní osmózou a ultra čistá voda (podrobnější informace o vodách nejsou k dispozici). Pro první tři typy vody byla zjištěna podobná antioxidační účinnost. Čajový nálev připravený z následujících třech typů vody však vykazoval významně vyšší antioxidační schopnost. Aktivita byla nejčastěji ovlivněna rozdílnými pH úrovněmi vody. Zaznamenán byl mnohem vyšší obsah katechinů při kyselých podmínkách (pH pod 6), než ve více neutrálních a zásaditých podmínkách.


Související články

  1. Voda, základ dobrého čaje, 1. díl
  2. Voda, základ dobrého čaje, 2. díl
  3. Voda, základ dobrého čaje, 3. díl

Zdroje

  1. http://www.avcr.cz/cs/pro-media/aktuality/Unikatni-vyzkum-potvrdil-ze-pitna-voda-obsahuje-mikroplasty/
  2. http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/mikroplasty?highlightWords=mikroplasty
  3. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0048969718330663?via%3Dihub (fotografie mikroplastů)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky používají plugin Akismet, který filtruje SPAM. Zde se můžete dočíst, jak tento plugin nakládá s vašimi osobními údaji.