Situace v Darjeelingu pohledem Spolku milců čaje

V souvislosti s nedávno vydaným článkem reflektujícím aktuální situaci v Darjeelingu jsme oslovili českého dovozce a prodejce dárdžilinských čajů – Spolek milců čaje s žádostí o reflexi celé situace (veškerý text pod tímto odstavcem). Vyjma situace v Darjeelingu nás také zajímalo, jak tyto problémy ovlivňují čajovou produkci v Nepálu.

Do Darjeelingu jezdíme pravidelně od roku 1995 a s lítostí musíme konstatovat, že situace se zde neustále zhoršuje. Z místa, které by mohlo být označováno jako “Zelená perla” Himálaje, se stalo smetiště a jedna veliká stoka. Naše poslední návštěva (šestá za posledních 20 let) v roce 2017 nám dala za pravdu, že do Darjeelingu se neinvestuje. Darjeeling je vysáván až na dřeň a reinvestice do infrastruktur, kterými jsou silnice, vodovod, elektrická síť nebo internet, téměř neexistují.Spolek milců čaje

Situace v Darjeelingu je nepřehledná, spletitá a má historické kořeny

Po odchodu Britů proběhla v oblasti privatizace, kdy se čajové zahrady a další nemovitý majetek dostal do rukou schopných Indů většinou bengálského původu, kteří za pořízený majetek zaplatili prostředky získanými z indických bank, držených indickou vládou. Tím došlo ke kuriózní situaci, kdy žádná z čajových zahrad není až do současnosti v rukách někoho z místní většinové populace, tedy Gurkhů. Majitelé zahrad, továren a opuštěných koloniálních staveb už dávno i se svými rodinami nežijí v oblasti Darjeelingu a mnohdy ji ani nenavštěvují. Zvykli si na vysoké příjmy z prodeje čaje a komfort spojený s životem v residenčních čtvrtích hlídaných ozbrojenou ostrahou v okolí Kalkaty. Své děti posílají studovat do západního světa.

Jejich továrny za ně řídí najatí manažeři, kteří zaměstnávají místní zbídačené obyvatele národnosti Gurkhů, kterým před příchodem Britů toto území patřilo. Manažeři mají za úkol maximalizovat zisk a to často bez respektu k okolní přírodě, spokojenosti místního obyvatelstva a vůbec trvalé udržitelnosti místa. Majitelé plantáží již dávno ztratili kontakt s touto výjimečnou lokalitou a neznají problémy, které se zde nahromadily. A pokud je znají, tak dělají, že je nevidí. Jsou totiž chráněni vládou a armádou, která je v této lokalitě velice hustě rozmístěná, aby byla schopná utlumit případné sociální nepokoje.

Pravidelné a velké demonstrace

Je naprosto logické, že se zde zvedá silné národnostní a separatistické hnutí, které volá po odtržení této oblasti od Západního Bengálska, s nímž nemá demograficky mnoho společného, a nastolení vlastní samosprávy. V Darjeelingu se konají pravidelně velké demonstrace, které bývají krvavě potlačovány. Zaměstnanci čajových zahrad jsou používáni jako rukojmí nejrůznějších „odborových svazů“, které zde rostou jako houby po dešti a jejichž samozvaní vůdci volají po stávce. Ti se však spolu nedokáží sjednotit na společném postupu. Často se pak stává, že z ničeho nic prudce zbohatnou a odstěhují se i s rodinami z této oblasti nebo jednoduše zmizí.

Jen v letošním roce se v Darjeelingu stávkovalo 90 dní, což postihlo zejména ty nejchudší, přežívající z denních či týdenních výplat, kteří se dobrovolně zapojili v totálním zoufalství a s nadějí, že jejich vůdci dosáhnou zlepšení životních podmínek. Žádné výrazné změny však dosaženo nebylo a celá akce vyšuměla.

Foto od Partha Paul.

Neochota reinvestovat a úpadek turismu

Příčinou problémů je neochota majitelů reinvestovat do místní infrastruktury či místních komunit. Čajové plantáže v Darjeelingu mohly být již dávno zavlažovány samospádnými systémy pramenící vody. Již dávno se mohlo přistoupit k tzv. reforestaci (zalesnění) nebo mohly být opraveny elektrické a datové sítě. Děti místních zaměstnanců čajových plantáží nemají přístup k internetu, a tedy necenzurovaným informacím. Chybí zdravotnická péče pro nejchudší. Do Darjeelingu už nejezdí ani turisté. Z města, které bylo výletní perlou britských kolonizátorů pracujících v Kalkatě, se stal slum a nedoporučuje se tam jezdit.

Dobrá zpráva z Darjeelingu závěrem!

Dobrou a příjemnou zprávou je, že se nám (Spolku milců čaje) podařilo navštívit zahradu Seeyok vedenou velice osvíceným manažerem místního původu, který se snaží produkovat čaje v kvalitě Bio-Organic a pozvedat sociální úroveň místní komunity, jak sám říká. Snažíme se jej maximálně podporovat a odebírat čaje právě od něj.

Situace v Nepálu

Situace v Nepálu je dramaticky odlišná. Zatímco donedávna byl čajový průmysl v rukách socialisticky a prosovětsky orientovaných vlád (monstrózní čajové fabriky produkující málo kvalitní čaje jsou toho ještě stálým důkazem), dnes vznikají malá družstva soukromých vlastníků čajových políček, která na historických indických strojích s daty výroby z počátku století produkují velice kvalitní čaje v malých množstvích a Bio-Organic kvalitě.

Jsou to první vlaštovky poukazující na krach státem uzurpovaného průmyslu, dodávajícího nekvalitní čaje v obrovských garantovaných množstvích do Sovětského svazu a následně Ruska.

Současným problémem drobných družstev je nedostatek financí na modernizaci strojového parku a nedostatečná infrastruktura nedovolující v období dešťů svoz zpracovaných čajů po nezpevněných, rozbahněných cestách jinak, než na hřbetech koňů a mul. Tak se občas stane, že objednaný a zaplacený čajový lot zmizí. Kupujícímu pak nezbývá než čekat na nové vzorky k degustaci a kolečku objednávek a konfirmací. Tato situace nás potkala právě letos a byla příčinou, proč se čerstvý Ilam dostal do šálků našich zákazníků až v červnu na místo v květnu. My jsme však velikými optimisty a věříme, že pokud se v Darjeelingu nestane něco zásadního a zlomového, může čaj z Nepálu plnohodnotně nahradit čaj dárdžilinský.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto stránky používají plugin Akismet, který filtruje SPAM. Zde se můžete dočíst, jak tento plugin nakládá s vašimi osobními údaji.